Sázava - benediktinský klášter - Území s archeologickými nálezy

Náhledový výřez ÚAN z mapy

ID SAS

11691

KATEGORIE

ÚAN I

VÝZNAMNÁ ARCHEOLOGICKÁ LOKALITA

Ano

Poř. č. SAS

13-31-24/2

KRAJ

Středočeský kraj

OKRES

Benešov

OBEC ORP

Benešov

OBEC

Sázava

KATASTRÁLNÍ ÚZEMÍ

Černé Budy

TYP

jiná archeologická lokalita; kostel; sídliště; pohřebiště; klášter; zaniklý areál; zámek

LOKALIZACE POPISEM

benediktinský klášter (později zámek, čp. 72) na pravém břehu Sázavy se zahradou na severní straně a předpolím

OBDOBÍ

středověk - novověk; středověk; pozdní středověk; novověk

POPIS

Sázavský klášter. Založení po roce 1009 poustevníkem Prokopem. Prvotní klášter byl vystavěn ze dřeva. Archeologický výzkum v prostoru kláštera. Základy čtyřapsidového kostela sv. Kříže z 11. století, prezentované veřejnosti in situ. Kolem pohřebiště a laická osada. Další nálezy zaniklých staveb. Základy kaple opata. Bronzolitecká, pravděpodobně i sklářská dílna. Klausurní prostory na nádvoří pozdějšího zámku. Fragment zdiva prelatury. Součást NKP Sázavský klášter.

PODNĚT VYMEZENÍ

Archeologický výzkum; Vizuální průzkum; Geofyzikální a jiný průzkum

PŘESNOSNOST VYMEZENÍ

s rozptylem cca 50 m

POZNÁMKA K VYMEZENÍ

Vymezené území představuje arál vlastního kláštera, tzv. severní zahrady a bezprostřední zázemí kláštera. Archeologické situace zjištěny i mimo samotný areál kláštera jižně od zámku a při sledování inženýrských sítí.
Ke klášteru přilého UAN II městečka Černé Budy, pokračující na list 13-33-04. Černé Budy jsou písemně doloženy v r. 1598.
Zakladatel kláštera sv. Prokop shromáždil asi po roce 1009 konvent, který se stal asi v roce 1032 opatstvím s benediktinskou řeholí. Archeologický výzkum doložil, že dnešní budovy kláštera stojí nad zbytky starších objektů obvykle stejného účelu. Nejstarší klášter 11. století byl dřevěný, v jeho jádře stál kostel, jehož podoba není známa. V roce 1095 byla vysvěcena východní část nového kamenného kostela, přestavovaného potom ve 12. století. Uvnitř i vně kostela existovalo od 11. století pohřebiště. V místech starší dřevěné prelatury vznikla ve 12. století mariánská jednolodní kaple. Další přestavby klášterních budov a kostela následovaly v gotickém období, kostelní chór byl stavěn nad umělou jeskyní, uctívanou jako místo Prokopova poustevnického pobývání. Při těchto přestavbách zanikla mariánská kaple a románská prelatura. Za husitství klášter ztratil svůj majetek a chátral, postupná rekonstrukce započala až ve druhé polovině 17. století. Středověký ráz staveb setřela pak zejména přestavba po požáru v roce 1746, v roce 1785 byl klášter zrušen. Budovy kláštera poté sloužily jako zámek.
Od začátků kláštera vzniklo v jeho těsném severním sousedství laické sídliště klášterních služebníků, u něhož stála v roce 1070 vysvěcená tetrakonchální kaple sv. Kříže. Na východ, jih a západ od ní existovalo pohřebiště, fungující minimálně do husitských válek, severně od kostela bylo samotné sídliště. V první polovině 13. století zde vznikla velká zemnice, sídlo klášterního nápravníka. Sídliště zaniklo na počátku 14. století. Při klášteře stála řada hospodářských a výrobních objektů, z nichž byla archeologicky doložena bronzolitecká a snad i sklářská dílna. Po odchodu laiků bylo pohřebiště s kostelem obehnáno kamenným opevněním, na místě zemnice vznikl palác s výhřevnou pecí.
Rovněž jižně od zámku při sledování inženýrských sítí zjištěny archeolorické situace od raného středověku do novověku.

DATUM SCHVÁLENÍ

19. 11. 1999