hrad Rabštejn - zřícenina - Území s archeologickými nálezy

Náhledový výřez ÚAN z mapy

ID SAS

25553

KATEGORIE

ÚAN I

VÝZNAMNÁ ARCHEOLOGICKÁ LOKALITA

Ano

Poř. č. SAS

24-33-13/1

KRAJ

Kraj Vysočina

OKRES

Třebíč

OBEC ORP

Třebíč

OBEC

Dukovany

KATASTRÁLNÍ ÚZEMÍ

Dukovany

TYP

hrad

LOKALIZACE POPISEM

na ostrohu na soutoku Jihlavy a potoka Luhy

OBDOBÍ

pozdní středověk

POPIS

12. Rabštejn (kat. Dukovany -TR - 356 m.n.m - řeka Jihlava 275 m)
Nedaleko jaderné elektrárny Dukovany se nad hladinou řeky Jihlavy vypínají zbytky hradu Rabštejna. Na skalnaté ostrožně se nachází zbytky poměrně rozsáhlé dvoupalácové hradní dispozice. Za svou poměrně krátkou existenci zažily jeho zdi nejeden zajímavý příběh. K jeho nejznámějším držitelům patřil Hynek Jevišovický z Kunštátu zvaný Suchý Čert za nějž se stal hrad postrachem pro široké okolí.

Hrad byl postaven někdy v prvé polovině 14. století některým členem českého šlechtického rodu pánů z Janovic. Výpověď písemných pramenů nám trochu komplikuje existence stejnojmeného hradu na severní Moravě Rabštejnu u Bedřichova. K rabštejnskému panství patřily pouze vsi Dukovany a Horní Dubňany. V září 1298 potvrdil olomoucký biskup Bruno patronát kostela sv. Václava v Dukovanech, dále v Dubňanech a Bohuslavicích rytířskému řádu templářů (CDM II, č. 166, 228). Kostel sv. Václava byl 7. září 1281 vysvěcen varmijským biskupem Jindřichem (CDM II. č. 188, 253-254). Dukovany náležely roku 1247 Gottfriedu z Ramensteinu, který se stal roku 1252 templářem a tento rytířský řád pak držel Dukovany až do jeho zrušení v roce 1312. Sídlily zde v roce 1269 Alšík z Coverníku, 1271 Oldřich z Rabensburchu a roku 1289 Albert z Cornichu. Poslední templářský držitel Alšík z Dukovan připomínaný jako svědek roku 1298 (CDM III, č. 97, 99-100) směl na tomto panství dožít až do své smrti v roce 1325. Poté spadl statek na krále Jana Lucemburského, který jej postoupil Jindřichovi z Lipé (CDM VII, 8,229). Udajně v roce 1318 dobyl hrad olomoucký biskup Konrád, který dostal na výlohy od Jana Lucemburského město Ostroh.
Hrad a vsi Dukovany a Dubňany prodává Pešík z Janovic v roce 1358 Drslavovi z Šelnberka a Vokovi z Holštejna (ZDB III, 383). Po Vokovi dědili jeho synové - Raymvald z Holštejna hrad Rabštejn a Pavel z Holštejna vsi Dukovany a Dubňany. Roku 1360 postopil Pavel bratru Raymvaldovi obě vsi, s podmínkou kdyby neměl potomků tak zboží spadne zpět na Pavla a ostatní bratry z Holštejna. Raymvald zapsal na tomto statku věno své ženě Dorotě. Brzy nato koupil panství markrabě Jan Jindřich, který jej spolu s dalšími statky roku 1371 odkázal svému druhorozenému synovi markraběti Janu Soběslavovi (CDM X, 118). Jan Soběslav, neboť byl určen pro duchovní dráhu, se po domluvě se svým bratrem markrabětem Joštem rozhodl postoupit mu své statky na Moravě za 2 000 kop grošů a 20 kop grošů týdně a dle další dohody z roku 1377 pak Jošt zastupoval bratra i vůči českému králi. Tím dostal Jošt do držení i hrad Rabštejn s příslušenstvím. To se však nelíbilo nejmladšímu z bratrů markraběti Prokopovi, který začal obsazovat některé bratrovy statky na západní Moravě a tak začala první válka mezi markrabaty ukončená smírem roku 1382. Bohužel se text této dohody nedochoval a tak nevíme komu náleželo rabštejnské panství. V devadesátých létech se markraběcí války rozhořely znovu, tentokrát i na pozadí událostí českého království a římského císařství. Jošt spolu s bratrancem Zikmundem a většinou panských rodů vystoupil proti českému králi Václavu IV. a roku 1394 jej dokonce zajal a uvěznil jej ve Vídni. Na stranu Václava se přidal markrabě Prokop se slezskými knížaty a stoupenci z řad moravské šlechty. Prokopa pak král Václav pověřil správou Moravy a za své nepřítomnosti mu dokonce svěřuje vládu i v Čechách. V roce 1402 byl Zikmundem zajat nejen král Václav, ale i markrabě Prokop. Václavovy se podaří koncem roku 1403 uprchnout, zato Prokop je vězněn až do roku 1405, kdy je propuštěn a na následky věznění krátce nato umírá (Válka 1991, 107-108). V této neklidné době se tedy dostal Rabštejn do držení markraběti Prokopovi a ten hrad udělil lénem svému věrnému stoupenci Hynku Suchému Čertovi Jevišovickému z Kunštátu. Ten jej držel v letech 1402-1408 a podnikal z něj se svou posádkou loupežné výpravy do dalekého okolí; zvláště olupoval kupecké karavany mířící do Brna, Znojma, Vídně či Jihlavy. Spolu se svým dobrým přítelem Janem Sokolem z Lamberku, který sídlil na stejnojmenném nedalekém hradě, pak v roce 1404 úspěšně bránili město Znojmo ve službách markraběte Prokopa proti mnohonásobné přesile vojsk krále Zikmunda a rakouského vévody Albrechta. V roce 1406 jej pohnal Vok ml. z Holštejna že dluží jeho manželce Kateřině 50 kop grošů. Roku 1407 jej pohnal vlastní bratr Jindřich z Jevišovic z dědictví a ze zástav z nichž velké ztráty utrpěl. Současně jej pohnal Jan z Lomnice z 500 kop. Po smrti Hynka Suchého Čerta v roce 1408 rabštejnské panství spolu se statkem Rouchovany a Myslibořicemi patrně násilně obsadil jeho bratranec Petr z Kunštátu, později jej obsadily husité a posléze posádka v čele s velitelem Vilémem Sudlicí z Litovan dál pokračovala ve svém loupežnickém řemesle (CDM XIII, 190, P II, 8, 130). Petra z Kunštátu pohání Hynkův bratr Jindřich z Jevišovic z výše jmenovaných statků ktré na něj měly spadnout protože se dřive s bratrem spolčily. Proto museli moravští stavové v roce 1409 proti držitelům hradu Jindřichu a Petru Zajímačům z Kunštátu vojensky zakročit a dobývat Rabštejn spolu s Kraví horou, která to více odnesla, a jmenovaní byly po sedmidenním vyšetřování v Brně popraveni (Neuman 8,9, 158,160). Král Václav IV. pak v roce 1418 zastavil Jindřichu z Lipého městečko Rouchovany s horou Rabštejn a ves Dukovany (Sedláček, Zbytky reg. 787). Po smrti Petra z Kunštátu hrad patrně dědil jeho syn Jan Suchý Čert, který umírá roku 1434 a někdy poté se jej zmocnil Jan z Pernštejna, který je roku 1436 uváděn v půhonech jako majitel hradu (Plaček 2000, 202). V roce 1428 měl hrad husitskou posádku. V roce 1420 za purkrabího Jana z Hardeka dobyli hrad husité (Domínek, 42). Zajímačové z Kunštátu jako stoupenci husitů přijali na hrad husitskou posádku. Roku 1425 byl purkrabím na hradě Jan z Hardeka (Ano. 9). Roku 1436 držel hrad Jan z Pernštejna, toho roku 1448 pohnali bratři Hynek a Boček z Kunštátů ze 400 hřiven grošů, že se po smrti jejich otce zmocnil hradu Rabštejna a nejsa řádným poručníkema pobral peníze i jiné věci, dále jej pohnali z 1000 kop, že hrad Rabštejn ne němž mají zapsáno oněch 1000 kop prodal nemaje k tomu žádného práva. Roku 1464 byl půhon rozsouzen ve prospěch Jana z Pernštejna. Po husitských válkách se posádka nechtěla vzdát loupežení a proto se moravští stavové v roce 1440 rozhodli hrad vykoupit a rozbořit. To se stalo snad v roce 1446. Či po roce 1448? udajně je ještě zmíněn hrad Rabštejn (Samek 1994, 431). Proto je hrad v roce 1476 uváděn jako pustý. Od roku 1460 držel již pustý Rabštejn spolu s Rouchovany zástavou od markraběte Jindřich z Lipého (Sedláček, Zbytky reg. 1727, P V, 319, Neumann, Nové prameny 25). Po něm zboží získává Pertolt z Lipého, který v roce 1476 postoupil město Ivančice i s hradem zbořeným Rabštejnem a vsi Litobratřice a Nykulčice Vilémovi z Pernštejna, jemuž toto zboží doživotně zapsal král Matyaš Korvín v roce 1484 (AČ VI, 510, 516). Vilém pak postoupil Ivančice a Nykulčice ještě v témže roce Jindřichu z Lipého (AČ XVI, 569). Roku 1481 je zmiňována již jen rabštejnské zboží o které se stále ještě soudili páni z Kunštátu..
Král Vladislav II. Jagelonský přidal ještě v roce 1485 k tomuto zboží kostelní podací v Ivančicích a oba králové Vladislav i Matyáš osvobodili v roce 1486 Vilémovi z Pernštejna z manství město Ivančice, městečko Rouchovany, vsi Litobratřice a Nykulčice, zbořený hrad Rabštejn a k němu příslušné vsi Dukovany a Heřmanice (AČ XVI, 281, 301, 306). Vilém z Pernštejna pak ještě před rokem 1496 postoupil spolu s ostatním zbožím i pustý Rabštejn Jindřichovi z Lipého (AČ XVI, 497). V držení rodu z Lipé pak byl zbořený Rabštejn celé století až do roku 1596, kdy
Jan z Lipého vložil Horní Dubňany s podacím a Dukovany s pustým zámkem Rabštejnem Jindřichovi Březnickému z Náchoda a Tulešic(ZDB XXVIII, 4). Jeho otec Jan z Lipé si údajně v Dukovanech v panské zahradě naproti faře v roce 1535 nechal postavit renesanční zámek? Poté již rozbořený hrad sdílel další osudy s panstvím dukovanským (Hosák 1938, 121-122). Poblíž hradu údajně v 15.století stávala dnes pustá ves Rabendorf s dvorem a hřbitovem a osada snad byla zbořena v roce 1520 (Anonym 9,10).

Hradní areál leží na zalesněném skalním hřbetu táhnoucím se od jihovýchodu k severozápadu, kde příkře spadá do údolí řeky Jihlavy. Obdélné hradní jádro se nacházelo na západní straně ostrožny na jejím nejvyšším místě za šíjovým příkopem se strmými stěnami lámanými ve skále. Toto jádro bylo obehnané příkopem zahloubeným do srázů a chráněno obvodvou hradbou o síle 2,3 m z místního kamene pečlivě lícovaného, kladeného v nepravidelných vrstvách na vápennou maltu. Z této hradby se dochovalo několik zbytků až 4 m vysokých. Ve dvou pásech vzdálených výškově 1,6 m jsou ve zdi patrny otvory po kůlech samonosného lešení. Uvnitř tohoto jádra se nacházely patrně dvě palácové budovy na východní i západní straně s nevelkým jimi sevřeným nádvořím. Tato pravidelná obdélná dispozice s paláci na kratších stranách a mezilehlým nádvořím byla oblíbena v období Karla IV., a hrad vznikl krátce před první zmínkou kolem poloviny 14.století. Ze dvou stran jádra je patrné zdivo parkánu. Na severní straně byl patrně vstup do vnitřního nádvoří hradu. Před šíjovým příkopem stála na plošině věžovitá stavba obklopená dvojitým příkopem a valem, která znemožňovala přiblížení nepřátel až těsně k čelu hradu a chránila přístup k hradu, který vedl po spádnici od jihovýchodu. Tato plošina byla ještě oddělena dalším šíjovým příkopem a stavba na ní pochází nejspíše někdy z 15. století z období před zánikem hradu. V prostoru hradu je uváděno i osídlení z období neolitu (Lysák 1997, 170).

PODNĚT VYMEZENÍ

Vizuální průzkum; Sběr

PŘESNOSNOST VYMEZENÍ

s rozptylem cca 50 m

POZNÁMKA K VYMEZENÍ

Rozsah území byl vymezen na základě odborného vyhodnocení dostupných informací o výskytu archeologických nálezů.

DATUM SCHVÁLENÍ

07. 11. 2000