Hradiště Plešivec - Území s archeologickými nálezy

Náhledový výřez ÚAN z mapy

ID SAS

8114

KATEGORIE

ÚAN I

VÝZNAMNÁ ARCHEOLOGICKÁ LOKALITA

Ano

Poř. č. SAS

12-34-15/1

KRAJ

Středočeský kraj

OKRES

Příbram

OBEC ORP

Příbram

OBEC

Jince

KATASTRÁLNÍ ÚZEMÍ

Rejkovice

TYP

výšinné sídliště; hradiště; opevnění; kultovní místo; neurčený areál; kultovní areál

LOKALIZACE POPISEM

Hora Plešivec na SZ výběžku hlavního brdského masivu nad Litavkou.

OBDOBÍ

střední / mladší neolit; eneolit; pozdní doba bronzová; období had-lta; doba laténská; střední doba laténská; starší doba stěhování národů; raný středověk

POPIS

Hradiště na vrcholové plošině hory Plešivec, mohutného křemencového masivu (654 m n. m.), vybíhajícího k severu z Brdských hřebenů a vystupujícího nad údolím Litavky skoro 300 m vysoko. Hora je zalesněná. Úbočí jsou porušena několika starými lomy. Svahy na západě k Litavce jsou strmé. Vrchol je přirozeně chráněn i z dalších stran, kromě snadnějšího přístupu z jihu. Dvoudílné hradiště na temeni uzavírá plochu 57 ha. Patří k největším v českých zemích. Vnější hradiště (předhradí) tvoří zhruba půdorys zaobleného obdélníku ve směru sever - jih, vymezený mohutnými valy nasypanými z lomového kamene. Valy jsou z vnitřní strany vysoké jen asi 1 m. Zvnějšku jsou však mnohem výraznější. Vstupuje se do nich branou zvanou Stará vrata, původně klešťovitou, ale porušenou při stavbě lesní silnice v 19. století. Od východu se vstupovalo přes Malá vrata. Průchod v severním obvodu zvaný Nová vrata je novodobý. Do opevnění jsou zapojeny vystupující skály, zejména na jihu a severozápadu. Vnitřní hradiště shodného tvaru zabírá jen na čtvrtinu vnějšího obdélníku. Vstupuje se do něj od jihu. Přirozeného původu je Zahrada (Zahrádka), nevelký, ale skalami zcela obklopený prostor na vrcholu hradiště. Celková délka valů činí přes 3 km. Devět bronzových depotů objevených na svazích a úpatích Plešivce v 19. a 20. století naznačuje, že hora mohla mít kultovní význam už v mladší době bronzové. Hradiště bylo strategickým bodem ve sféře knovízské a štítarské kultury na jediném významném přechodu Brd, údolím Litavky, mezi Vltavou na východě a Plzeňskou kotlinou na západě. Sklady bronzové suroviny a výrobků mohou svědčit též o výrobě a výměně. Hradiště samotné nebylo patrně hustěji, ani trvaleji osídleno. Je pravděpodobné, že hradiště na Plešivci je jedním z těch, které byly osídleny i v průběhu mladší doby laténské a v době stěhování národů.

Doklady osídlení:
Mladší doba kamenná, neolit - nálezy broušených kamenných nástrojů, sekyrek - neprofánní ritualizovaný prostor.
Pozdní doba kamenná, eneolit - možná existence výšinného sídliště, nálezy kamenné industrie.
Známo četnými nálezy bronzových depotů (hradiště, masiv Plešivce). Do roku 1989 jich bylo více než 10. Knovízská a štítarská kultura. Depoty spíše mladší bronz, prevaha keramiky spíše pozdný bronz.
Možné osídlení v pozdním halštatu až v mladším laténu. Nálezy dvojice dutých náramků spadajících do pozdního halštatu. Další doklady chybí.
Depot desítek až stovek laténských bronzových náramků a nánožníků po polovině 3. století. Vše údajně v bronzovém kotli.pod Plešivcem u lesní cesty z hájovny v Bezdědičkách v roce 1999 - viz. dále.
Nálezy zlatých keltských mincí.Nález dvou zlatých keltských mincí, třetin zlatého statéru tzv. mušlového typu v roce 1872 při stavbě rakovnicko-protivínské dráhy na svahu hory Plešivce (katastr Rejkovic) proti tehdejší továrně na výrobu papíru. Mince byly zašantročeny a prodány hořovickému zlatníku Vačkářovi, který jednu roztavil a druhou prodal do Plzně klenotníku Schmittovi. Ta zůstala zachována, poněvadž ji klenotník prodal soukromému sběrateli, v jehož sbírce byla uložena.
Stěhování národů - počátečná fáze, kdy opět dochází k osídlování výšinných poloh, s relikty starších opevnění - možná existence výšinného sídliště
Raný středověk: 3 bronzové esovité zaušnice
Plešivec se stal kolem roku 1890 místem většího nálezu mincí, který však byl téměř úplně rozebrán a dochovaly se pouze čtyři haléře Vladislava II., jež byly předány Národnímu muzeu.
Podobný osud potkal další velký nález pod Plešivcem, kdy v polovině dubna 1923 bylo při lesních pracích na severním svahu temene vrchu pod tzv. "valy" nalezeno asi 400 českých denárů Spytihněva II. a Vratislava II. a jeden Vratislavův denár moravský. Poklad byl ukryt před rokem 1086. Zachovaný zbytek mincí byl nejdříve uložen na lesním úřadě v Jincích, pak část předána do Národního muzea a část včetně nádobky, v níž byly mince uloženy, deponována v muzeu v Hořovicích. Až do této doby byly v okolí Plešivce jen nálezy prehistorické; mincovní nález nasvědčuje, že zde v době historické bylo významnější sídlo a panská tvrz. Depot stříbrných denárů Spytihněva II. a Vratislava II. z 11. století byl objeven v poloze "U pokladu". Místo nálezu reidentifikováno v roce 2001

Výzkum:
16.17.5. 1931: Chata rozrušena dobýváním pařezů, deštičková spona, keramika - knovíz. Dva zlomky středověké keramiky. Zachytil František C. Friedrich.
25. 9. 1937: V poloze Na Mořině - 25. 9. 1937 jsou mohyly, které budí rozpaky - zaznamenal F. C. Friedrich.
V roce 1947 výzkum A. Knora (AÚ Praha).
V roce 1985 výzkum K. Motykové (AÚ Praha).
V 90. letech (1986) nalezen ojedinělý mezolitický úštěp. BZO 1999, 1314;
1996: Sběr ve vývratech stromů, ml. bronz - doba halštatská, keramika, BZO 1999, 1315-1316
V roce 1999 s nelegálně pomocí detektoru kovů vyzvednuty postupně čtyři depoty bronzů.
V roce 2000 zjištěno poškození valu u brány A.
V roce 2001 provedena sondáž (sonda 1) na místě poškozeného valu u brány A. Zjištěna destrukce a keramika z pozdní doby bronzové (grantový úkol M Příbram a AÚ Praha AV ČR). Název: Pravěké hradiště Plešivec. Metody dokumentace lokalit ohrožených nelegálním užíváním detektorů kovů. MK PK01P04OPP011
V roce 2002 geofyzikální měření ploch hradiště, Roman Křivánek.

PODNĚT VYMEZENÍ

Archeologický výzkum; Vizuální průzkum; Geofyzikální a jiný průzkum; Sběr; Náhodný nález

PŘESNOSNOST VYMEZENÍ

přesně (do 10 m)

POZNÁMKA K VYMEZENÍ

Rozsah území byl vymezen na základě odborného vyhodnocení dostupných informací o výskytu archeologických nálezů.

DATUM SCHVÁLENÍ

23. 02. 1998