zámek - Území s archeologickými nálezy

Náhledový výřez ÚAN z mapy

ID SAS

25178

KATEGORIE

ÚAN I

Poř. č. SAS

24-31-23/2

KRAJ

Kraj Vysočina

OKRES

Třebíč

OBEC S ROZŠÍŘENOU PŮSOBNOSTÍ

Náměšť nad Oslavou

OBEC

Náměšť nad Oslavou

KATASTRÁLNÍ ÚZEMÍ

Náměšť nad Oslavou

TYP

sídlo elity

LOKALIZACE POPISEM

výšina nad řekou Oslavou

OBDOBÍ

středověk - novověk

POPIS

Předchůdcem dnešního čtyřkřídlého renesančního zámku byl šlechtický hrad založený rodem Tasovců patrně již v polovině 13. století. První zmínka o držiteli hradu se uvádí k roku 1234, kdy je na listině oslavanského kláštera (vznikla však až kolem roku 1270) jmenován Budiš z Náměště. V držení rodu Tasovců, respektive jejich větve Meziříčských z Lomnice zůstal hrad až do vymření rodové větve v roce 1567. Pouze v 1. pol. 15. století se vedle pánů z Kravař vystřídali v držení hradu i páni ze Švamberka, husitský hejtman Jan Čapek ze Sán či zemský hejtman Ctibor Tovačovský z Cimburka. V roce 1567 zdědil panství po své matce Jan Starší ze Žerotína, který také hrad přestavěl do podoby dněšního zámku. Panství bylo v držení tohoto rodu až do roku 1628, kdy Karel Starší ze Žerotína, významný představitel moravské stavovské obce prodává panství neméně známému Albrechtu z Valdštejna a odchází do polského exilu. Posledně jmenovaný prodává hned následujícího roku panství hrabatům z Werdenbergu a ti panství se zámkem i městem drží až do roku 1752, kdy přechází do držení rodu Haugviců. Haugvicové drželi panství až do roku 1945, kdy je jim bylo zkonfiskováno podle Benešových dekretů. Poté sloužil zámek krátkou dobu jako letní sídlo prezidenta republiky E. Beneše, který zde i s chotí v letech 1946 a 1947 pobýval. V roce 1956 zde byla umístěna sbírka jedinečných nástěných gobelínů vlámského a francouzského původu z období renesance až rokoka a zámek byl zpřístupněn široké veřejnosti. Zámek obklopuje zámecký park a obora se staletými duby, z nichž asi tisíciletý tzv. Žižkův dub se nachází přímo pod zámkem. Z podoby nejstaršího hradu se nám vzhledem k rozsáhlé renesanční přestavbě mnoho nezachovalo. Můžeme předpokládat pravidelnou dispozici, snad redukovaného kastelu, podobně jako u dalších rodových sídel. S palácem při hradbě a se vstupní věží na severu nebo ve skoseném severovýchodním nároží. Vzhledem k absenci odpovídajících průzkumu se však o podobě nejstaršího hradu můžeme jen dohadovat. Zbytky původního hradu jsou obsaženy v severním a zčásti i ve východním křídle renesančního zámku. Nasvědčuje tomu nepravidelný zalomený půdorys a nestejná výšková úroveň podlaží v severním a západním křídle. Na severní straně se dochoval mohutný příkop chránící hrad z původního přístupového směru. Z pozdně gortické přestavby uskutečněné ještě za Meziříčských z Lomnice se nám dochovala věž v severním nároží předhradí přímo nad zmiňovaným hradním příkopem s jedním renesančním oknema se stopami po dřevěném ochozu v horní části. Největšími stavebními změnami prošel hrad v letecjh 1572-78, kdy jej Jan Starší ze Žerotína přestavěl ne renesanční čtyřkřídlý zámek. Přestavba započala vybudováním kaple v severovýchodním nároží dispozice s pozdně gotickými kružbami okem a s kněžištěm v mase zdiva. Zcela nově byly postaveny jižní a západní křídlo s dvoupatrovými arkádovými lodžiemi s toskánskými sloupy v přízemí, ionskými v prvním a korintskými ve druhém patře. Nově bylo vybudováno i východní křídlo s pozoruhodným venkovním vstupním schodištěm. Zámek který úplně ztratil svou obranou funkci si vyžádal i změnu přístupové komunikace. Z jihovýchodu vede přes zachovalý hradní příkop kamenný most se třemi oblouky do brány předzámčí v jejimž štítu nese dvojice lvů kartuš s erbem stavebníka, nápisem o přestavbě zámku a rodovým heslem Žerotínů "In Domino confido" (Důvěřuj v Pána). Na vnitřní nádvoří zámku se dostanenme menším portálem po již zmiňovanmém venkovním schodišti.Uprostřed nádvoří zaujme Neptunova kašna, která je spolu s některými reliefy pískovcových arkád dílem italského kameníka J.Gialdiho. Mezi oblouky arkád jsou pak vytesány znaky řady šlechtických rodů spřízněných se Žerotíny. Kašna byla napájena ze studny hluboké 38 m vytesané ve skále, která sloužila i jako cisterna.Vertikální komunikaci nového zámku zajišťovala schodišťová věž v severozápadním rohu vnitřního nádvoří.Vnitřní výzdoba pochází z období asi o století později ( po roce 1670) a je dílem italského umělce C. Tencalla pro Alexandra z Werdenbergu. Nejkrásnější fresková výzdoba s motivem Amora a Psyché se dochovala v sále suterénu jižního křídla , kde je dnes knihovna. Knihovna obsahuje na 3 000 svazků historických, filozofických, vojenských, lékařských a náboženských spisů spolu s rozsáhlou sbírkou hudebních nástrojů a skladeb.

PODNĚT VYMEZENÍ

Vizuální průzkum

PŘESNOST VYMEZENÍ

s rozptylem cca 50 m

POZNÁMKA K VYMEZENÍ

Rozsah území byl vymezen na základě odborného vyhodnocení dostupných informací o výskytu archeologických nálezů.

DATUM SCHVÁLENÍ

06. 11. 2000

DATUM AKTUALIZACE

09. 06. 2023